Albee, Edward: Hra o manželství

The Marriage Play, hr. Divadlo Ungelt, 1999; vyd. Romeo 2004, spolu s Koza aneb Kdo je Sylvie? v jednom svazku.

Neúplný text. Případní zájemci o inscenování titulu, pište, prosím, na adresu jirijosek@volny.cz a pošleme Vám celou hru.

E D W A R D      A L B E E

HRA O MANŽELSTVÍ

    Přeložil Jiří Josek

KDE - v domě na předměstí

KDY - ve všední den v 15,30 - duben, květen

KDO - Gillian - žena čerstvě padesátiletá

          - Jack - muž kolem 55

Gillian sedí na židli, čte si a občas se pro sebe zasměje.

Za chvíli vstoupí Jack.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

GILLIAN    (vzhlédne od knihy, přátelsky:) Ahoj.

JACK                   (po pauze) Ahoj.

GILLIAN    Už seš doma?

                   (Gillian si čte,  pochechtává se. Jack odloží kufřík, podívá se na ni, podívá se do kufříku)

JACK                   Odcházím od tebe.

GILLIAN    (Zamračí se, jak o tom přemýšlí) Jak to myslíš?

JACK                   Odcházím z domu. (To seš tak blbá?) Od tebe.

GILLIAN    (Vrací se ke knize, smířlivě)    No dobře.

JACK                   Můžeš se tomu smát, jestli chceš.

GILLIAN    Já se nesměju. Teda smála jsem se. Jenže předtím. Než jsi přišel.

JACK                   Klidně se směj.

GILLIAN    (Vesele)  Měl jsi špatnej den?

JACK                   (Po pauze)  Jak to myslíš?

GILLIAN    No jestli jsi ... Co jak myslím?

JACK                   Ten špatnej den?

GILLIAN    No jo. Měls ho. Tak promiň!

JACK                   Ne.

GILLIAN    (Nechápe)  Ne. Ne? Co ne?

JACK                   Neměl jsem špatnej den.

GILLIAN    (Přemýšlí o tom)  Taks ho měl dobrej?

JACK                   (Po pauze, podezíravě)  Jak to myslíš?

GILLIAN    Jestlis neměl špatnej den, dá se usuzovat, že jsi ho měl třeba dobrej. Nebo ne?

JACK                   (Odměřeně)  Něco mezi tím.

GILLIAN    Co?

JACK                   Něco mezi tím! Odcházím od tebe.

GILLIAN    Máš nějakou pletku?

JACK                   Co mám?

GILLIAN    Pletku.  Další pletku. Zapletl ses zase s někým?

JACK                   Myslíš jako románek,  bokovku?

GILLIAN    No...jo.

JACK                   (Uvažuje o tom)  Ne.

GILLIAN    Aha. Tak tentokrát je to opět jeden z tvých hluboce prožitých a prožívaných převratných milostných vztahů,  přirozeně mimomanželských, vysoce romantického a hluboce erotického rázu?

JACK                   Milá zlatá, tohle opravdu není možný brát na lehkou míru (Zamyslí se)  -  teda váhu.

GILLIAN    (návah hysterického smíchu)  To teda opravdu není! Jeden z mnoha tvých hluboce prožitých a prožívaných převratných milostných vztahů vysoce romantického a hluboce erotického rázu, které periodicky  propukají mimo letitý a poměrně trvalý vztah manželský dvou jinak příčetných rozumných lidí, opravdu nelze brát na lehkou míru ani váhu. (Pauza)  Nevíš, jak to myslím?

JACK                   Ne!  Já to vím, ale ty nevíš, jak to myslím já, a o co vůbec jde, jestli víš, jak to myslím.

GILLIAN    Nevím, jak to myslíš. (Po pauze, klidně)  Ty hajzle! Lacinej hajzle!

JACK                   (Usměje se)  No, no!  (Pauza)   Doufám, že jsi zaregistrovala, co jsem řek. Odcházím. Beru si s sebou jenom ... svůj život a dva kufry krámů....

GILLIAN    Jo, slyšela jsem. (S účastí)  Tak povídej, dědku, o co jde!

JACK                   (S úsměvem)  Pche!  (Pauza)  Víš, prostě jednoho dne zvedneš hlavu od svýho stolu, kde sedíš jako obvykle a děláš věci jako obvykle, který tě ani moc neotravujou, ale ani moc netěší. Kdysi třeba něco znamenaly, ale to už není pravda, teď je to prostě rutina. No a jak od nich zvedneš tu hlavu,  najednou užasneš nad tím, co tě léta obklopuje. S údivem zíráš na sekretářku, která u tebe dělá už patnáct let, jako na někoho úplně cizího a rázem je ti jasný, že buďto ti hrabe nebo se tvůj život musí změnit - podstatně a z gruntu.

GILLIAN    (rozverně)  To teda byl pozoruhodnej den!

JACK                   Zašvitořila!

GILLIAN    Zašvitořila!

JACK                   Jenže ono ti nehrabe, rozumíš. Naopak. Všecko to najednou secvakne. Zajímavý, říkáš si. Můj život se musí změnit. Podstatně změnit.

GILLIAN    Z gruntu taky?

JACK                   Z gruntu změnit! Ta cizí sekretářka, kterou znáš už patnáct let, povídá: „Je vám něco? Můžu vám nějak pomoct?“ Jak ona se to jmenuje? Tak nějak srandovně irsky.

GILLIAN    (s úsměvem)  Debora O‘Huligan? Debora Rupert O‘Huligan?

JACK                   (zmateně)  Fakt? Ne, to sis teď vymyslela.

GILLIAN    Jo.

JACK                   Co jo?

GILLIAN    To je jedno.

JACK                   „Co jestli mi můžete?“ povídám.

GILLIAN    „Pomoct?“

JACK                   Ty ne. „Můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se a koukala na mě celá polekaná. „Ne, nic se neděje!“ povídám. Ale copak jsem jí moh říct...  někomu, kdo je mi naprosto cizí, i když ji znám patnáct let, copak jsem jí moh říct, že se děje úplně všecko?  Že prožívám největší proměnu v mým životě?

GILLIAN    Ve svým!

JACK                   Cože?

GILLIAN    Zažíváš proměnu ve svým životě, ne v mým. V mým je gramaticky špatně.

JACK                   Ano, paní učitelko. Myslíš, že jsem moh?

GILLIAN    Co?

JACK                   Co co?

GILLIAN    Co jsi moh?

JACK                   (minipauza)  Říct jí, co prožívám.  Myslíš, že jsem moh?

GILLIAN    Já nevím. Moh jsi?

JACK                   Ty mě chceš provokovat, viď?

GILLIAN    (svůdně)  Leda bys měl zájem....

JACK                   (Podívá se po ní a  odvrátí pohled)  Kdybych bejval  věděl před svatbou, co jsi zač, nikdy bych si tě nevzal. Nikdy!

GILLIAN    ( Věcně) Ale vzal....

JACK                   (Uváží to)  Možná jo.

GILLIAN    Nejlepší manželství, jsou ty z donucení. Rodiny to pěkně upečou, ať už ze společenských nebo obchodních důvodů, a ty vidíš manželku až před oltářem. Zvedneš závojíček a srdce se ti zastaví. Před tebou stojí Bílá velryba.

JACK                   Tak jsem ji pro něco poslal, něco, co jsem zrovna potřeboval, i když ne zrovna urgentně, a začal jsem nad tím dumat. Co se to kruci děje?

GILLIAN    Životní přerod. To je u mužů normální.

JACK                   (nasupeně) Já vím.

GILLIAN    Jak u žen prsa. Máš je, ale nijak na ně nemyslíš, ani je nijak zvlášť nepoužíváš.

JACK                   Já na ty svý myslím pořád!

GILLIAN    (směje se) Kecáš.

JACK                   Je to posedlost, která mi brání ve služebním postupu. V tom jsem si jistej. Člověk nemůže stát věčně v podniku na pánským WC před zrcadlem s rozepnutou košilí, šlajfkou přehozenou dozadu a hladit si bradavky, aby to nemělo vliv na jeho kariéru, když se šéfstvo věčně trousí sem a tam.

GILLIAN    (jakoby z dálky)  Kdy já budu mít svůj (přerod ?)...

JACK                   (kousavě)  Nejspíš jsi zrovna v něm, a to je ten problém.

(Gillian po něm hodí časopis. Pokud se trefí, je to dobře.)

JACK                   Co děláš?

GILLIAN    (chmurně)  Seber to!

JACK                   Seber si to sama! (s výzvou v hlase)  Zažilas někdy ten pocit? Víš, o čem mluvím?

GILLIAN    Já? Samo! (nepovedeně paroduje)  Víš, prostě jednoho dne zvedneš hlavu od svýho sporáku,  kde vaříš jako obvykle žrádla, který tě ani moc neotravujou, ale ani moc netěší. (napůl vztekle)  Hele, nech toho!

GILLIAN    No a jak zvedneš tu hlavu,  najednou užasneš nad tím, co tě léta obklopuje. S údivem zíráš na ledničku, která u tebe maká už patnáct let, jako na něco úplně cizí a rázem je ti jasný, že buďto ti hrabe nebo se tvý vaření musí změnit - podstatně a z gruntu.

JACK                   (už rozzlobeně)  Jak chceš!  (napůl  pro sebe)  Měl jsem tě zaškrtit  už dávno.

GILLIAN    Můj drahý. Kdybys víc čet, věděl  bys, že tyhle tvý krize jsou předvídatelná banalita.

JACK                   (vstane)  Já snad odejdu a vrátím se ještě jednou!

GILLIAN    Prosím? Odejdeš a zase se vrátíš?

JACK                   (ošklivě ji napodobuje) Prosím? Odejdeš a zase se vrátíš?

GILLIAN    Poškleboval se.

JACK                   Poškleboval se. Správně. Odejdu a zase se vrátím. (Vyrazí směrem ke dveřím)  Zkusím to ještě jednou.

GILLIAN    (ironicky)  Ahoj. Odcházím od tebe.

JACK                   Soustřeď se!

Jack odejde.

GILLIAN    (Salutuje za ním)  Provedu! (Sama, žvatlá jako dítě)  Des plyč beze mě? Né! Ze to není plavda?  (Vzpomene si na něco,  svým obvyklým  hlasem:)  

                                               Smutný pán, smutná paní

                                               smutné bdění, smutné spaní.

Jack se vrací.

JACK                   (Rozhlíží se)  Ahoj!

GILLIAN    (Hledí přímo na něj)  Ahoj!

JACK                   Odcházím od tebe!

GILLIAN    Hm? Promiň. Četla jsem si. Nerozuměla jsem ti.

JACK                   To bylo předtím. Teď sis nečetla!

GILLIAN    Já myslela, že chceš zopakovat, co jsme...

JACK                   Říkal jsem, že se vrátím ještě jednou. Že odejdu a vrátím se ještě jednou!

GILLIAN    No jo, ale...

JACK                   To neměl být návrat do minulosti. Předtím jsi četla, teď přece ne.

GILLIAN    (hrané roztrpčení)  No tak promiň!

JACK                   Kdybys laskavě dávala pozor...

GILLIAN    Snažím se. Je to těžký, ale já se snažím!

JACK                   (neústupně)  Odcházím od tebe. Dneska se to rozhodlo. Spadla klec!

GILLIAN    Spadla klec?

JACK                   Ano.

GILLIAN    Kde?

JACK                   Prosím?

GILLIAN    Kde? Říkal jsi, že spadla nějaká  klec. A tak se ptám kde?

JACK                   V mý hlavě.  Vůbec. To se říká. Tys to nikdy neslyšela?

GILLIAN    (Přemýšlí)  Možná kdysi, ale to už je dávno.

JACK                   (zle) Kde žiješ, prosím tě?  (Chce to napravit)   Prostě najednou mi to došlo. Spadla klec. Sedím u stolu a zničehonic se všecko vyjasnilo  - všecky ty pocity zmaru a bezdůvodný úzkosti a nespokojenosti, všecko, co ve mně hlodalo, najednou dávalo smysl. Chápeš?

GILLIAN    Naprosto.

JACK                   (upřímně)  To jsem rád.

GILLIAN    Já taky. (krátká pauza)  Říkáš pocity zmaru? Vážně zmaru?

JACK                   Jo. Tak nějak.

GILLIAN    Počkej! Přesně! Jestli máš pocit opravdickýho zmaru, pak je mi tě líto. Nespokojenost? Dobrý! To cítí každej. Bezdůvodná úzkost? Mně o tom povídej... (Vidí ho odcházet)  Kam jdeš?

JACK                   Zkusím to ještě jednou. Dám ti ještě jednu šanci.

GILLIAN    (s hranou vděčností)  Oplavdu? Tak já mám ještě šanci?

JACK                   Na to, abys dávala pozor. A brala to trochu vážně!

GILLIAN    Možná by se nám hodily otáčecí dveře.

Jack jde  k ní s výhružně napřaženou rukou.

JACK                   Ber to (pauzička)  vážně!

Jack odejde

GILLIAN    (pro sebe se zvláštní nezúčastněností)  To by to nesmělo být tak často.

Jack se vrací.

JACK                   Ahoj. (Pauza)  Odcházím od tebe.

GILLIAN    (S údivem zavrtí hlavou a zaštěbetá)

                            Ale ne! A víš, že jsem si to myslela? Měla jsem takový jako tušení, víš?

Jack se otočí na patě, odejde a opět se vrátí.

Gillian je zabraná do četby knihy a nevšímá si ho.

JACK                   Ahoj.

GILLIAN    (zabraná do četby)  Jo, ahoj.

JACK                   Myslím, že bych ti měl říct, že.... Co to děláš?

GILLIAN    Prosím?

JACK                   Ptám se, co děláš?

GILLIAN    (vesele)  Čtu si.

JACK                   Co?

GILLIAN    Čtu si!

JACK                   Ne! Co? Co čteš?

GILLIAN    Knihu.

JACK                   (po dlouhé pauze)  Jakou...knihu?

GILLIAN    (s hranou nenuceností se dívá na desku knihy, jako by ji viděla poprvé)  Moje dny. Čtu si knihu Moje dny.

JACK                   To neznám.

GILLIAN    Ono to ještě nevyšlo.

JACK                   Prosím?

GILLIAN    Prosím?

JACK                   Co tím chceš říct?

GILLIAN    Ta kniha nikdy nevyšla.

JACK                   (s ledovým klidem, ale hrozivě)  Aha.

GILLIAN    Chci tím říct, že ta kniha nebyla publikovaná. Že nevyšla.

JACK                   Já vím.

GILLIAN    Tak proč se ptáš?

Jack se jí snaží knihu vytrhnout. Gillian mu ji nedá.

                            Nech toho!

JACK                   Chci se jenom podívat.

GILLIAN    Celý ty roky tady je a nikdy tě nazajímala! Nikdy‘s neměl  sebemenší zájem se do ní podívat, tak co?

JACK                   Jaký roky? To čteš stejnou knihu několik let? Nejsi tak trochu pomalá?

GILLIAN    Já ji nečtu. Já ji píšu.

JACK                   (Pauza)  Prosím?

GILLIAN    Že ji nečtu, ale píšu.

JACK                   Jak to myslíš?

GILLIAN    Že tu knihu píšu. Jmenuje se Moje dny. (Pokrčí rameny)  Prostě je to moje kniha.

JACK                   (Pobaveně až se smíchem)

                            „Prostě je to moje kniha.“  Ty píšeš knihu?

GILLIAN    (naštvaně)  No a co? Je to tak vyloučený? „Ty píšeš knihu?“ Ty, která máš I.Q. menší než myčka na nádobí nebo pánvička, ty že píšeš knihu?

JACK                   (pobaveně)  Knihu?

GILLIAN    Není to žádný román.

JACK                   Jak to myslíš?

GILLIAN    Spíš takový  záznamník - dokument...

JACK                   (posměšně)  Jo, deníček!

GILLIAN    (naštveně)  Zrovna deníček to není. Spíš, jak říkám, záznamník, kronika, chorobopis...

JACK                   Taková bichle? Půjč mi ji.

GILLIAN    (brání ji tělem)  Nikdy!

JACK                   Jakej „chorobopis“? Co tím myslíš?

GILLIAN    Prostě jsou to poznámky a záznamy o tom, co bylo...

JACK                   Cože?

GILLIAN    Říkám, že to jsou záznamy!

JACK                   Čeho?

GILLIAN    Co?

JACK                   Říkáš, že to jsou záznamy.

GILLIAN    Jo. Jsou.

JACK                   (ztrácí trpěliovost)  Ale čeho? Záznamy čeho?

GILLIAN    Našich souloží.

JACK                   (pauza)  Prosím?

GILLIAN    Pokaždý, když jsme se milovali, tak jsem si to tady zaznamenala a napsala jsme k tomu nějakou poznámku - třeba jak dlouho, pozice, v kterou denní dobu, jak moc jsem  chtěla, jaký to bylo, útržky konverzace,  počasí a podobně. Prostě takovej záznam.

JACK                   (pauza)  Já ti nevěřím. Půjč mi to!

GILLIAN    Ne? Proč ne?

JACK                   Proč ne! To by přece nikdo neudělal!

GILLIAN    Proč by ne? Třicet let manželství, skoro tři tisíce ... záznamů.

JACK                   Tři tisíce!

GILLIAN    Jo. Kolik jsi myslel?