Albee, Edward: Koza aneb Kdo je Sylvie?

The Goat or Who is Sylvia?, hr. Divadlo na Zábradlí, 1999; Divadlo Rokoko 2005, vyd. Romeo 2004, spolu s titulem Hra o manželství v jednom svazku.

Neúplný text. Případní zájemci o inscenování titulu, pište, prosím, na adresu jirijosek@volny.cz a pošleme Vám celou hru.

 EDWARD ALBEE

KOZA

 aneb

 KDO JE SYLVIE?

Přeložil Jiří Josek

OSOBY

MARTIN

STEVIE

ROSS

BILLY

Scéna 1.

Obývací pokoj

Na scéně je Stevie a aranžuje květiny.

STEVIE               (Volá za scénu) Kdy mají přijít? (Žádná odpověď) Martine! Kdy mají přijít?

MARTIN             (Za scénou) Co? (Vstupuje) Co je?

STEVIE               (Pousměje se a pečlivě artikuluje) Kdy... mají... přijít?

MARTIN             Kdo? (Vzpomene si) Bože. (Podívá se na hodinky) Za chvíli. Já už si nic nepamatuju.

STEVIE               (Dokončuje aranžování květin) Kdyby sis náhodou vzpomněl, přidáš těm kytkám trochu vody?

MARTIN             (Podívá se tím směrem) Cože? (Zvedne hlavu) Jo. Snad jo. Nic. Vůbec nic si nepamatuju. Dneska ráno - jak už je to dávno - jsem si nemohl vzpomenout, kam jsem položil tu novou hlavici od holicího strojku. Nebo jak se jmenuje Rossův syn, což nevím doteď. V kapse jsem našel dvě vizitky a nemám ponětí, čí jsou. A teď nevím, proč jsem přišel sem do obýváku.

STEVIE               Todd.

MARTIN             Prosím?

STEVIE               Rossův syn se jmenuje Todd.

MARTIN             (Plácne si do čela) No jasně! K čemu kytky?

STEVIE               Chci trochu zkrášlit ten kout.

MARTIN             Kvůli mně, nebo kvůli sobě?

STEVIE               Ten, kde budeš sedět, aby ses líbil divákům.

MARTIN             (Čichá ke květinám) Co je to zač?

STEVIE               Diváci?

MARTIN             Ne, tohle.

STEVIE               Kalie, nebo kaly.

MARTIN             Hezké, ale proč nevoní?

STEVIE               Nechtějí se vnucovat. Nebo jsou možná příliš jemné pro tvůj zapomnětlivý čich.

MARTIN             (Zavrtí hlavou, hraje komedii) Všechny smysly mě opouštějí. Příště to bude chuť, pak hmat, sluch. He? Sluch.

STEVIE               Co?

MARTIN             Co?

STEVIE               A to je ti teprv padesát. Našels ji?

MARTIN             Koho?

STEVIE               Tu hlavu.

MARTIN             Hlavici. Novou hlavici. Budu si to teď muset koupit celé.

STEVIE               Proč sis chtěl vzpomenout na Toddovo jméno?

MARTIN             Tak především, měl bych si ho pamatovat. Když přijde Ross a zeptá se mě, jak se má Bill, mám mu říct: „Dobře, a co ten tvůj, jak se jmenuje... však víš ... syn...?“

STEVIE               Todd.

STEVIE               Mladý Todd.

MARTIN             Promiň. Jen jsem se přeřek.

STEVIE               Netrap se tím. Budeš jim chtít něco nabídnout? Jako kafe nebo pivo?

MARTIN             (Nervózně) Asi ano. Myslíš, že to o něčem svědčí?

STEVIE               Nevím, co myslíš tím „to“.

MARTIN             Že si nic nepamatuju.

STEVIE               Spíš ne. Prostě toho nosíš v hlavě až moc. Ale mohl bys jít na prohlídku. Jestli si ovšem vzpomeneš, kdo je náš doktor.

MARTIN             Mortimer.

STEVIE               No vidíš.

MARTIN             (Pro sebe) To bych sotva zapomněl. Kdo jiný má doktora, který se jmenuje Mortimer? (K Stevie) Co se to se mnou děje?

STEVIE               Je ti padesát.

MARTIN             V tom to není.

STEVIE               Máš nějaké neblahé předtuchy? Pocit, že když je všecko, jak má být, tak je zaručeně všecko špatně a chystá se katastrofa? Tyhle věci?

MARTIN             (Pochmurně) Možná. Proč jsem tady?

STEVIE               Slyšela jsem tě přijít a zavolala jsem tě.

MARTIN             Aha.

STEVIE               Víš, kdo jsem já?

MARTIN             Prosím?

STEVIE               Víš, jak se jmenuju? Kdo jsem?

MARTIN             (Teatrálně) Jsi moje jediná láska, matka mého pohledného a úzkostného syna, moje partnerka, moje kuchařka, moje vymývačka lahví. Děláš to?

STEVIE               Co?

MARTIN             Vymýváš po mně prázdné láhve?

STEVIE               (Záhadně) Nijak pravidelně. Možná jsem po tobě pár flašek vymyla. Máš ještě nějaké?

MARTIN             Každý má nějakou.

STEVIE               Správně. Takže jak se jmenuju?

MARTIN             (Hraje, že je zmatený) É... Stevie?

STEVIE               Dobrý. Bude to dlouhé?

MARTIN             Co bude dlouhé?

STEVIE               To interview,

MARTIN             Jako obvykle. Nejspíš. Ross říkal, že to obalí ještě něčím. Udělá něco jako celkový portrét, chápeš.

STEVIE               K těm padesátinám.

MARTIN             Jo, k padesátinám. Nevím, jestli bych mu neměl říct, že blbnu. Jestli si na to ovšem vzpomenu.

STEVIE               (Směje se a zezadu ho obejme) Neblbneš.

MARTIN             Co?

STEVIE               Neblbneš, miláčku. Nic se neděje.

MARTIN             (Vážně) Myslíš, že jsem ještě moc mladý na Alzheimera?

STEVIE               Nejspíš jo. Je príma být na něco ještě moc mladý, viď?

MARTIN             (Myslí na něco jiného) Hm.

STEVIE               Říká se, že dokud si uvědomuješ, že to máš, tak to nemáš.

MARTIN             Co nemám?

STEVIE               Alz... (Oba se zasmějí. On ji políbí na čelo) No ne, ty víš, co na holky platí. Pusinka na čelíčko. (Očuchává ho) Kdes byl?

MARTIN             (Pustí ji a je najednou hodně nervózní) Kdy že mají přijít?

STEVIE               Za chvíli. Aspoň jsi to říkal.

MARTIN             Já to říkal. No jo vlastně.

STEVIE               Našels ji?

MARTIN             Koho?

STEVIE               Tu hlavici na holicí strojek.

MARTIN             Někde tady musí být. (Hrabe se v kapsách a vytahuje vizitky) No vidíš, tady to je. „Služby všeho druhu s.r.o“. Služby všeho druhu, s ručením omezeným. Proč se nechají omezovat? (Další kartička) A tady: Clarissa Athertonová. (Pokrčí rameny) Clarissa Athertonová? A žádné číslo, ani ten víš co... zavináč. Clarissa Athertonová?

STEVIE               Služby všeho druhu? Clarissa Athertonová, služby všeho druhu?

MARTIN             Hm? Vždycky když mi tohle dají, tak vím, že bych jim měl taky dát vizitku, ale já je nemám. A to je pak trapné.

STEVIE               Říkala jsem ti, aby sis je nechal udělat.

MARTIN             Nechci.

STEVIE               Tak ne, no. Kdo je to?

MARTIN             Kdo?

STEVIE               Clarissa Athertonová, služby všeho druhu. Smrdí?

MARTIN             Co? Já nevím. (Zamyslí se) Já fakt nevím, kdo to může být? Kde jsme byli tenhle týden?

STEVIE               (S přehnanou nonšalantností, protahuje se) Hele, miláčku, mně fakt nevadí, jestli chodíš za nějakou Athertonovou, která provozuje sexuální služby všeho druhu a smrdí.

MARTIN             Kam bych za ní chodil? Já ji neznám. A není tu adresa. Jaké sexuální služby?

STEVIE               A proč ne?

MARTIN             Možná toho víš víc než já.

STEVIE               Možná.

MARTIN             A já zase vím pár věcí, které nevíš ty.

STEVIE               Tím se to vyrovná.

MARTIN             Jo. Jak vypadám?

STEVIE               Kvůli té televizi? Dobře.

MARTIN             (Otočí se k ní)Vážně?

STEVIE               Jo. Dobře. (Ukazuje na jeho kravatu) To je tvoje maturitní kravata!

MARTIN             Že by? No jo, asi ano.

STEVIE               (Nechce to jen tak nechat projít) Nikdo si nevezme maturitní kravatu jen tak náhodou. Nikdo.

MARTIN             (Přemítavě) A co když už jsem zapomněl, co to je?

STEVIE               Nikdo. I kdybys dostal Alzheimera a byl ve stavu, že nebudeš vědět, kdo jsem, kdo je Billy, a konec konců kdo jseš ty sám...

MARTIN             Kdo je Billy?

STEVIE               (Směje se) Nech toho. I kdyby sis už vůbec nic nepamatoval a někdo ti ukázal tohle (Ukáže na kravatu), koukneš na to a řekneš (V přehnané nápodobě stařecké mluvy) „Ó! To je moje maturitní kravata!“

(Oba se smějí. Ozve se domovní zvonek)

MARTIN             Poslední zvonění!

STEVIE               (Věcně) Ale jestli s tou ženskou opravdu něco máš, měli bychom si o tom promluvit.

MARTIN             (Zarazí se a mlčí, pak řekne věcně) Kdybych měl, tak bych ti to řek.

STEVIE               (Tak lehkovážně, jak je to jen možné) S touhle anebo s jinou, s nějakou blonďatou dvacítkou, s nějakou, jak se dřív říkalo, zajdou.

MARTIN             Anebo, což by bylo horší, s nějakou, jako jsi ty. Stejně inteligentní, stejně nápaditou, stejně kurážnou... ale novou?

STEVIE               (Usměje se, zavrtí hlavou) Žádná ti neunikne, viď?

MARTIN             (Stejný úsměv) Málokterá.

(Další zvonění. Následující repliky proběhnou v přehnaném konverzačním tónu a la hry Noela Cowarda, s přehnanou artikulací a gestikulací)

STEVIE               Něco se stalo, nemám pravdu?

MARTIN             Ano, zamiloval jsem se!

STEVIE               Já to věděla.

MARTIN             Beznadějně!

STEVIE               Já to věděla!

MARTIN             Snažil jsem se proti tomu bojovat!

STEVIE               Ty můj chudáčku!

MARTIN             Úporně bojovat!

STEVIE               Svěř se mi se vším.

MARTIN             Nemůžu! Nemůžu!

STEVIE               Uleví se ti. Mluv.

MARTIN             Jmenuje se Sylvie!

STEVIE               Sylvie? Kdo je Sylvie?

MARTIN             Koza. Sylvie je koza! (Herecká manýra skončí. Normálním, věcným tónem řekne) Je to koza.