Ayckbourn, Alan: Postelová fraška

The Bedroom Farce, hr. Divadlo F. X. Saldy, Liberec, 2006

Neúplný text. Případní zájemci o inscenování titulu, pište, prosím, na adresu jirijosek@volny.cz a pošleme Vám celou hru.

ALAN AYCKBOURNE

POSTELOVÁ FRAŠKA

 Přeložil Jiří Josek

OSOBY

ERNEST

SOFIE

NICK

JULIE

MARTIN

KATRIN

TOM

NINA

Odehrává se ve třech ložnicích

První jednání – sobota večer v 19,00

Druhé jednání – o chvíli později

Současnost

JEDNÁNÍ I.

Tři ložnice v sobotu v 19,00.

První ložnice je v domě Ernesta a Sofie. Je to místnost zařízená ve viktoriánském stylu, která by už nutně potřebovala přetapetovat. Mohutná manželská postel, bachraté noční stolky atd. jsou v rodině odnepaměti. U postele na stolku je telefon. Jedny dveře vedou do předsíně v rodinném domě, druhé do koupelny.

Druhá ložnice je Martina a Katrin. Je to menší, zřejmě průčelní místnost řadového domku, která je ve fázi úprav. Nábytku je zde málo. Uprostřed stojí zcela nová moderní postel, rozestlaná, v místnosti stojí štafle. Na jedné stěně jsou už nalepeny nové tapety, z jiných stěn jsou tapety stržené. V rohu stojí lepenková krabice, dosud neotevřená. U postele je telefon. Jsou zde jen jedny dveře, které vedou do předsíně.

Třetí ložnice patří Nickovi a Julii. Je zařízená stylově, je zde mosazná postel a pár kousků zajímavého starožitného nábytku. Na zemi jsou koberečky, u postele je telefon. Jediné dveře vedou do předsíně.

Když se zvedne opona, Nick už leží v posteli a naříká nad svým stavem. Ložnice Martina a Katrin je prázdná.

Sofie sedí před zrcadlem u toaletního stolku a chystá se ven. Na sobě má spodničku a pečlivě dokončuje make up. Ernest vstoupí dovnitř. Je to takřka šedesátník, člověk nervní a roztržitý. Má na sobě večerní oblek. Pozoruje Sofii. Zjevně přijdou pozdě, ale Ernest už dávno ví, že vztekat se nemá smysl.

ERNEST                         Bude ti to trvat ještě dlouho?

SOFIE                            (Aniž se otočí) Už jsem.

ERNEST                         Dobrý, dobrý. (Netrpělivě přechází po místnosti) Na stropě v mansardě je mokrá skvrna. Někudy sem zatejká. Vykloní se zády z okna)

SOFIE                            Proboha, co to děláš?

ERNEST                         Snažím se dohlídnout, kde to letovali.

SOFIE                            Chceš vypadnout?

ERNEST                         A sakra! No jo! Visí to jenom na jednom konci.

SOFIE                            Miláčku, zacláníš mi.

SOFIE                            Zapomněla jsem ti říct, že odpoledne volala Nina.

ERNEST                         Stačí jedna blbá bouřka, a budem se tady brodit po kolena.

SOFIE                            Přišla mi nějaká skleslá.

ERNEST                         Jo?

SOFIE                            Myslím, že jí to s Tomem moc neklape.

ERNEST                         Ne? (Podívá se na hodinky) Je za deset minut půl osmý..

SOFIE                            Ten stůl nám podrží. Jsme pravidelní hosté. Chodíme tam každý rok.

ERNEST                         Jistě. Vždycky, když máš výročí.

SOFIE                            A ty ho snad nemáš?

ERNEST                         Promiň. Nechtěly by ty boty vyleštit?

SOFIE                            Tak jdi a vylešti si je. Mám tušení, že Nina a Tom už spolu dlouho nevydrží.

ERNEST                         Jo?

SOFIE                            S ním to bylo vždycky těžký. Možná kdyby ses mu byl trochu věnoval.

ERNEST                         Já se mu snad nevěnoval?

SOFIE                            Dal jsi s ním někdy řeč, když byl v pubertě?

ERNEST                         On sám toho věděl dost a dost, nebo ne?

SOFIE                            A jsme u toho. Nebyli jsme nejlepší rodiče. Ty ses nestaral, a já ho rozmazlovala. Kdyby se býval srovnal už v dětství, neudělal by tu pitomost, že si vzal Ninu. On by potřeboval někoho klidnějšího. Třeba ta Julie, ta by bývala ideální. Vzpomínáš si na ni?

ERNEST                  Julie? Julie? Julie?

SOFIE                            Taková malá. Krásně normální. Přišla jednou na čaj. Vzpomínáš? Líbila se ti.

ERNEST                         Jo, no jo. Ta byla milá, ano. I moje známky jí zajímaly? Co je s ní ?

SOFIE                            Vdala se. Ale doteď mi občas napíše.

ERNEST                         Mně Nina taky moc nesedí. Bohužel.

SOFIE                            Jako by nevěděla, co vlastně chce. Ženská by měla vědět, co chce od života. Třeba jako ta Betty odvedle. Ta se prostě jednou na sebe koukla do zrcadla a řekla si: Dobře, jsem šmudla, takže budu šmudla, a každej ji tak bere a má to jednoduchý.

ERNEST                         Julie by byla lepší.

SOFIE                            Kruci, že mám to oko křivě.

ERNEST                         Jak si kdo ustele, tak si taky lehne.

SOFIE                            A právě tam je podle mě ten problém.

ERNEST                         Kde?

SOFIE                     V posteli.

ERNEST                  Bože můj! Jak tohle můžeš vědět?

SOFIE                            Koukneš, jakou mají lidi ložnici, a hned je ti spousta věcí jasných.