Jiří Josek Shakespeare, William  - Romeo a Julie / Romeo and Juliet, 5. vyd.

Jiří Josek je překladatel, nakladatel, režisér a autor.

Shakespeare, William - Romeo a Julie / Romeo and Juliet, 5. vyd.

Romeo a Julie / Romeo and Juliet, 5. vyd.
180.00 Kč 228.00 Kč
Autor: Shakespeare, William
Překlad: Jiří Josek
Rok vydání: 2016
EAN: 978-80-86573-52-6
ISBN: 978-80-86573-52-6

NOVĚ JAKO E-KNIHA (PDF DRM) - Funkce PDF dokumentu: Klepnutím na stránku v oblasti textu lze přepínat mezi anglickým originálem a českým překladem. Klepnutím na slova označená fialovou barvou zobrazíte příslušnou stránku anglického glosáře nebo poznámek k českému překladu. Nejslavnější milostný příběh všech dob. Čtvrté, přepracované vydání. Hraje se: Činoherní studio Ústí nad Labem.

PDF Stáhnout ukázku


Hraje se

Divadlo: Ústí nad Labem - Činoherní Studio, Premiéra: 20.12.2012 , http://www.cinoherak.cz/index.php?part=repertoar&s...
Divadlo: Praha - Divadlo na Vinohradech, Premiéra: 12.12.2015 , http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/...
Divadlo: Brno - Studio Marta, Premiéra: 12.10.2015 , http://studiomarta.jamu.cz/index.php?a=premiery/ro...

Hrálo se

Divadlo: Filmové titulky, Premiéra: 01.01.1990 , Derniéra: 01.01.1990, , http://www.csfd.cz/film/6176-romeo-a-julie/...
Divadlo: Česká televize (DABING PRO TV), Premiéra: 01.01.1992 , Derniéra: 01.01.1992,
Divadlo: Praha - Divadlo Disk, Premiéra: 08.03.2013 , Derniéra: 25.05.2013, , http://www.divadlodisk.cz/repertoar-detail.php?id=...
Divadlo: Ostrava - Divadlo Petra Bezruče, Premiéra: 18.03.2011 , Derniéra: 23.05.2012, , http://www.bezruci.cz/hra/romeo-a-julie/...
Divadlo: Liberec - Divadlo F.X.Šaldy, Premiéra: 21.01.2011 , Derniéra: 23.03.2012, , http://www.saldovo-divadlo.cz/program/saldovo-diva...
Divadlo: Ostrava - Letní shakespearovské slavnosti, Premiéra: 21.07.2010 , Derniéra: 22.08.2012, , http://www.shakespearova.cz/cz/repertoar/romeo-a-j...
Divadlo: Zlín - Městské divadlo Zlín, Premiéra: 08.12.2007 , Derniéra: 01.11.2009, , http://www.i-divadlo.cz/divadlo/mestske-divadlo-zl...
Divadlo: Český Rozhlas 3 - Vltava, Premiéra: 01.05.2010 , Derniéra: 01.05.2010, , http://www.rozhlas.cz/vltava/drama/_zprava/726210...

Galerie

Váz, 208 str.

  • DIVADLO NA VINOHRADECH - PRAHA

Překlad:

 

Jiří Josek

Režie:

 

Dramaturgie:

 

Scéna:

 

David Bazika

Kostýmy:

 

Sylva Zimula Hanáková

Hudba:

 

Ondřej Brousek

 

Romeo and Juliet)
Dva mladičtí veronští milenci jsou díky Williamu Shakespearovi (1564–1616) snad nejslavnějším mileneckým párem evropské kultury; znají je i ti, kdo tragédii slavného Alžbětince nikdy neviděli ani nečetli. Hra je také snad největší oslavou lásky, lidského citu, který je se vší svou bezbrannou zranitelností schopen postavit se předsudkům, rodové zášti, intrikám, posměchu a nenávisti.

Velké činoherní divadlo by se mělo k této hře pravidelně vracet a zprostředkovat vždy novým generacím diváků onen prožitek citu – a starším generacím jej připomenout. Příběh, plný nebezpečných a smrtících pouličních bitek, ale také citových vyznání, se slavnou balkonovou scénou, s nezapomenutelným Mercuziovým monologem o královně snů Mab, s mileneckou hádkou po noci lásky, zda ranní pěvec, který je budí, je slavík, či skřivan, i s předstíranou sebevraždou, která se vymkne v tragický závěr hry, se dočkal řady zpracování – také ve filmu, opeře, baletu, muzikálu. Neuškodí proto vrátit se k jeho původní podobě, jak ji napsal dodnes nejhranější evropský autor před čtyřmi sty dvaceti lety – a v současném překladu Jiřího Joska nechat zaznít bez dekorativních modernizací silný příběh v jeho základní jevištní účinnosti. 

Romeo a Julie je pro inscenátory i diváky vzácnou příležitostí vrátit se do světa poezie, představivosti a hlubokého citu, hodnot, které dnes tak často postrádáme, a které se ve vrcholné dramatické básni utkají s fyzickým násilím, pragmatismem, intrikami a propastnou nenávistí. Takový dramatický konflikt obou krajních poloh lidského bytí na tomto světě nás může obdařit novým pochopením vyššího smyslu lásky v našem každodenním životě.

Premiéra 12. prosince 2015

http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Romeo-a-Julie

  • STUDIO MARTA - BRNO
  •  
  • Překlad: Jiří Josek
  • Režie: Aleš Bergman
  • Scénografie: Jana Tkáčová
  • Kostýmy: Jan Matýsek
  • Hudební nastudování: Petr Svozílek
  • Choreografie šermu: Libor Olšan
  • Světlo: Jonáš Garaj, Petr Kupka
  • Zvuk: Petra Göbelová, Jan Mach,Jakub Kubíček
  • Produkce: Kateřina Puczoková

Datum premiéry: 12. října 2015

Délka představení: 160 min. včetně 20 min. přestávky

Počet repríz: 7

Hrají

 

  • Julie: Tereza Slámová
  • Romeo: Martin Hudec
  • Chůva: Kristýna Hulcová
  • Capuletová: Agáta Kryštůfková
  • Montek: Jakub Urbánek nebo Alfred Texel j.h.
  • Benvolio (+ strážný): Petr Németh
  • Paris: Viktor Zavadil
  • Mercuzio (+vévoda): Adam Mašura
  • Otec Lorenzo: Šárka Býčková
  • Tybalt (+strážný): Dominick Benedikt

 

Předmluva:

Romeo a Julie je vedle Hamleta snad nejslavnější a nejznámější divadelní hrou všech dob. Příběh dvou veronských milenců se už přes čtyři sta let hraje současně ve stovkách divadel po celém světě, byl mnohokrát zfilmován, stal se námětem baletů, oper, symfonických básní i muzikálu West Side Story.

Shakespeare ovšem příběh sám nevymyslel. Jako u řady jiných svých her (a jako mnozí jeho kolegové v té době) vycházel při psaní tohoto dramatu z adaptace starší, osvědčené látky. Mnoho motivů obsažených ve hře bylo známo již z antických zpracování, existuje i velice podobný příběh italský z konce 15. století. Poprvé ale tragický příběh Romea z rodu Monteků a Giulietty z rodu Capuletů z Verony jako novelu napsal v roce 1530 italský autor Luigi da Porto. Ve Španělsku se stejná látka vyskytuje v úpravě Lope de Vegy, existují také verze německé, francouzské i jiné. Do Anglie příběh dorazil ve francouzské adaptaci italské novely Mattea Bandella (z roku 1554), a ta se pak stala základem epické básně Arthura Brooka Tragická historie Romea a Julie (The Tragical History of Romeus and Juliet) z roku 1562, kterou Shakespeare dozajista znal a jíž se dal přímo inspirovat. Bandellův příběh, který v překladu Williama Paintera vychází v Anglii ve sbírce Palác potěchy (The Palace of Pleasure) jen o pár let později, už k dramatikovu pojetí nic podstatného nepřidal. Stranou literární geneze hry zůstává i fakt, že právě v době, kdy Shakespeare píše svou verzi této látky, italský historik Girolamo de la Corte popisuje příběh jako historickou skutečnost a zasazuje ho do roku 1303. Prospěl tak především turistickému ruchu ve Veroně, kam z celého světa přijíždějí lidé, aby si prohlédli Juliin balkon i hrobku a město milenců, jejichž tragický osud v Shakespearově podání o tolik přerostl reálnou historku z veronské „černé kroniky“.

Bylo by možná zajímavé porovnat Brookovu báseň jako hlavní pramen se Shakespearovým zpracováním a všímat si, jakými prostředky dokázal Shakespeare vytvořit z konvenčního dobového příběhu dílo, které překonává věky. Upozorněme alespoň na některé hlavní rozdíly. Rozhodujícím posunem je už Shakespearův renesančně svobodomyslný pohled na svět, tak protikladný středověkým ideálům askeze, poslušnosti a přísně pojímané víry. Zatímco Brooke svou básní varuje před mladickou nerozvážností a na osudu milenců ukazuje, jak trudné konce může mít ukvapenost a nerespektování daných pořádků, Shakespeare proti všem řádům a pravidlům straní velkému lidskému citu. Nechává své hrdiny, aby se ve jménu lásky dopouštěli leckterých zapovězených skutků, ať už je to tajný sňatek proti vůli rodičů, protizákonná koupě jedu, či dokonce sebevražda, a naopak ukazuje, jak fatální důsledky může mít lpění na zásadách rodové cti povýšených nad zákon.

Shakespeare zahajuje hru banální rvačkou, soustřeďuje příběh odehrávající se původně v několika měsících do období čtyř až pěti dnů a milencům přitom dopřává jedinou společnou noc, čímž dociluje mnohem dramatičtějšího spádu děje a podtrhuje horoucnost mladé lásky. Akcentuje nenávist obou rodin, nechává své hrdiny prožívat stavy úzkosti a neblahého tušení, vnáší tak do hry napětí a připravuje půdu pro tragické vyvrcholení. V jediné scéně na plese spojuje příslib šťastné budoucnosti dvou zamilovaných s hrozbou kruté pomsty od nenávistného Tybalta. Výrazně prokresluje jednotlivé postavy. Z Mercuzia, jenž se básní Arthura Brooka sotva mihne, vytvořil Shakespeare charakterní postavu, kterou, jak údajně sám řekl, „musel zabít, aby mu Mercuzio nezabil hru“, tak silně totiž na sebe tento vtipálek, pozér a šarmér poutá pozornost a odvádí diváka od hlavního pásma děje. Chůvu vybavil zemitostí, humorem, ale i pozoruhodnou amorálností, z paní Capuletové udělal chladnou, odtažitou dámu a z otce Capuleta náladového cholerika, takže Julii, kterou oproti básni učinil o dva roky mladší, zbavil opory rodinného zázemí a postavil ji, v jejích čtrnácti letech, tváří v tvář neřešitelnému dilematu samotnou a bezbrannou. Kontrastováním prvků tragických i komických, vznešených i nízkých, jak v kompoziční výstavbě hry, tak v charakteristikách jednotlivých postav, a povýšením paradoxu a kruté ironie na princip lidského osudu pak docílil nebývalé hloubky a všeplatnosti tohoto díla, jehož dvojjediným tématem je nenávist a láska v nejrůznějších podobách. Stačí drobné hašteření sluhů, aby se zvedla stavidla nahromaděné zášti a započal neodvratný proces zkázy. Na poli lásky zas Shakespeare rozehrává všechny její myslitelné valéry. Jinak nahlíží lásku bodře obhroublá chůva se svým utilitárním přístupem, jinak Mercuzio, lascivní cynik a misogyn, jinak Romeo, který od platonického vzývání zprvu jedné a hned druhé krásky dospěje až v důsledku tragických okolností k hluboce prožívanému citu, a jinak Julie, která v lásce bez váhání nachází samu sebe, svou dospělost, své odhodlání, svůj osud. Dokonce i otce Lorenza motivuje láska – láska křesťanská, v jejímž jménu by rád usmířil znepřátelené rody. A jakože u Shakespeara není žádná postava jednoznačná, ani tento moudrý a laskavý mnich není vzorem všech ctností, ale je to člověk s lidskými slabostmi a chybami.

Životnost Shakespearových postav je dána právě tím, že autor ve svých hrách neinterpretuje skutečnost podle nějakého etického, filozofického či jiného apriorního názoru, ale jako by ji přímo vytvářel, a to tak plastickou a vrstevnatou, že každá doba a každý člověk v ní nachází svůj obraz. K tomu mu jako nástroj slouží jeho bohatý a tvárný jazyk, který zejména v této hře dosahuje nebývalé pestrosti. Shakespeare napsal veršované drama, jehož obě složky, poetická i dramatická, jsou v rovnováze. A jak se v ostrých střizích střídají postavy, nálady a zákruty děje, tak se vedle sebe ocitají – vždy v souladu se svou dramatickou funkcí – polohy výsostné lyrické poezie i obhroublé prózy, slova vznešená i vulgarismy, místa bombasticky ornamentální, lascivní popěvky, slovní hříčky, omletá klišé i originální metafory. Romeo a Julie, dílo přibližně z roku 1596, jímž autor vstupuje do středního období své tvorby, je tragédií lásky, kterou zahubí prostředí poznamenané zakořeněnou záští. Ústřední dramatický konflikt, který se na různých rovinách projevuje rovněž jako střet mladých a starých, citu a rozumu, neodvratného osudu a svobodné volby, vrcholí poznáním o lidské nepoučitelnosti, jíž se v nerovném boji může vzepřít pouze milostný cit dvou mladých lidí jako hodnota ze všech nejvyšší. 

JIŘÍ JOSEK 

 

© Nakladatelství ROMEO 2013, Česká republika. Obchodní podmínky, Jak nakupovat
Web vytvořil hudym.com
Nahrávám...
 
 
Zavřit